« Úvod | Cameron Mitchell »

Druhá světová válka v Africe


Druhá světová válka v Africe (Africká kampaň, Pouštní válka) probíhala v Severní a Východní Africe od 13. září 1940 do 13. května 1943. Boje byly zahájeny útoky italských jednotek na Brity ovládaná africká území. Poté, co Italové utrpěli těžké porážky, se do bojů zapojily německé síly (Afrikakorps) vedené generálem (později maršálem) Erwinem Rommelem. Po těžkých bojích se střídavými úspěchy na frontě, která se přelévala od Tunisu k Egyptu a zpět, zvítězili Britové pod vedením Montgomeryho v druhé bitvě u Al Alamejnu a začali zatlačovat zbytky německo-italských sil zpět k Tunisu. To konenckonců nebylo poprvé, tentokráte se ale Němci a Italové nemohli zkonsolidovat a opět přejít do protiútoku, neboť se jim v zádech ve Francouzské Severní Africe vylodily americké síly a aktivita spojeneckého letectva a námořnictva stále více omezovala možnosti zásobování něměckoitalských sil. Jelikož spojenci tímto získali v Severní Africe rozhodující převahu, kterou nebylo možno zvrátit (jednak pro vázání většiny zdrojů Třetí říše v boji na východní frontě, jednak pro neschopnost italsko-německého loďstva a letectva ovládnout klíčové části Středomoří natolik, aby bylo umožněno dostatečně efektivní zásobování Rommelových jednotek), byla válka v Africe z pohledu Osy ztracena. Jelikož to ale Hitler odmítl uznat, namísto logického stažení všech mužů, které stáhnout šlo, cpala německá strana do Afriky stále další a další jednotky a muže, z nichž nakonec část zahynula při transportech přes moře, část v bojích v Africe a zbytek nakonec musel kapitulovat.
Od 6. srpna 1940 do 14. února 1941
Brzy po vstupu Itálie do druhé světové války (10. června 1940) se druhá světová válka přenesla i do Afriky. Dne 6. srpna 1940 zaútočila italská vojska na Britské Somálsko, které 19. srpna 1940 obsadila. Zároveň 12. září zahájila útok na Egypt s cílem ovládnout Suezský průplav a následně pak zaútočit na nedostatečně pokrytý Blízký Východ a Irák. Velitelem italské ofenzívy byl maršál Rodolfo Graziani.
Na tuto situaci byla britská vojska nucena reagovat, proto byl pod vedením generála Wavella zahájen rozsáhlý protiútok. Britové dobyli Sídí el-Barrání (11. prosince), Sollum (17. prosince 1940), Tobrúk (21. ledna 1941) a 8. února 1941 došlo k dobytí El Agheily.
Po tomto protiútoku si Italové museli přiznat, že není v jejich silách vést v Africe úspěšnou válku a požádali o pomoc Německo. To zasáhlo prostřednictvím expedičního sboru Afrika-Korps pod vedením generála Erwina Rommela. R. Graziani musel rezignovat na svou funkci, novým velitelem italských vojsk se stal Italo Gariboldi.
Je důležité si uvědomovat, že italská flotila podporovaná německým letectvem a ponorkami ovládla pro tyto boje klíčovou část Středozemního moře, proto měl Rommel menší problémy se zásobováním než Britové. Německu a jeho spojencům se ale nepodařilo donutit Španělsko k obsazení Gibraltaru.
] Etiopie (Habeš)
Mimo hlavní africké válečné dění zaútočili Britové na Somálsko a Eritreu, které rychle obsadili. Dne 5. dubna vstoupila britská vojska do Addis Abeby (hlavního města Etiopie). Hlavní část italské armády kapitulovala 18. května, čímž Etiopie znovu získala samostatnost.
Od 14. února 1941 do 30. června 1941
Dne 6. února vydal Adolf Hitler rozkaz k nasazení německých vojsk v severní Africe (akce Sonnenblume) a jejich velitelem jmenoval E. Rommela, který 12. února přiletěl do Libye. Dne 14. února se začaly vyloďovat německé jednotky v Tripolisu. Dne 31. března 1941 zahájila německo-italská vojska další ofenzívu, již 4. dubna byly britské jednotky nuceny ustoupit z Benghází a 26. dubna se německo-itaské vojsko přiblížilo k Egyptu. Britové se poté pokusili proniknout k Tobrúku, který bránili Australané pod velením generála Leslieho Morsheada. Tato operace byla pojmenována Battleaxe započala 15. června a skončila neúspěšně. Německé vojsko pod vedením Rommela se poté zastavilo na hranici Egypta, protože Německo se již připravovalo na vpád do Sovětského svazu (operace Barbarossa) a nebylo schopno podporovat Rommelův postup. Na základě německých úspěchů byl z velení odvolán generál Wavell a na jeho místo byl 30. června 1941 jmenován generál Claude Auchinleck.
Od 30. června 1941 do 19. října 1942
Němci v tuto dobu požadovali, aby Italové zasáhli do bojů aktivněji, ti to však odmítli, protože (dle jejich tvrzení) nebyli připraveni na útok. Na druhé straně Winston Churchill naléhal na co nejrychlejší protiofenzívu (k tomu ho vedly spíše politické než vojenské důvody), ale generál Claude Auchinleck prosadil pozdržení tohoto útoku a mezitím přeskupil britská vojska.
Dne 10. prosince se Britům podařilo dostat Tobrúk z obklíčení a 26. prosince 1941 obsadili Benghází. Rommelův ústup se zastavil u El Agheily, kde znovu zformoval svou armádu a 29. ledna 1942 znovu dobyl Benghází a 7. února se zastavil u El Ghazaly. Britská vojska nepokračovala v útoku především pro zásobovací potíže.
Dne 26. května zahájil Rommel další ofenzívu, prorazil britské obrané postavení u El Ghazaly a 10. června dobyl Bir Hacheim, 13. června (tzv. „černá sobota“) rozdrtil jejich tankovou sílu u Knightsbridge a 21. června dobyl Tobrúk. Poté britské jednotky začaly ustupovat, 28. června porazil Rommel Brity u Marsá Matrúh a nedostatek paliva a munice, způsobený tím, že vyčerpal zásoby ukořistěné v Tobrúku a současně se příliš vzdálil od Benghází a Tripolisu, svých zásobovacích základen, ho donutil zastavit 30. června na britské linii u El Alameinu. Zde se pokusil prorazit britskou obranu, ale jeho útok byl 3. července 1942 odražen a jeho vojska se od 2. do 27. července brání britským protiútokům. Rommel neuspěl ani později, v bitvě u Alam Halfy, 30. srpna-2. září).
Pro neúspěchy a pro průtahy s protiofenzívou byl 18. srpna 1942 z funkce vrchního velitele britských vojsk na středním východě odvolán Claude Auchinleck, kterého ve velení nahradil generál Alexander. Novým velitelem v Africe se stal generál Bernard Montgomery.
14. září neuspěl britský pokus o nájezd na Tobrúk a zničení přístavních a letištních zařízení tam (Operace Agreement).
Dne 22. září Američané stanovili termín operace Torch (vylodění v severní Africe).
Dne 10. září se britské jednotky vylodily na Madagaskaru.
Od 19. října 1942
Dne 19. října 1942 zahájili Britové protiofenzívu (Druhá bitva u El Alameinu), kde 23. října prorazili německé postavení a Rommel ustoupil nejprve k Al Agheile a poté do Tunisu.
Situace německo-italských jednotek se po vylodění spojenců (7 a 8. listopadu pod velením Dwighta Eisenhowera stala téměř beznadějnou. Při tomto vylodění se do války zapojily i vojenské jednotky vichystické Francie a to jak na straně německých vojsk Casablanca), tak na straně spojenců, kam přešel admirál François Darlan. Ohledně Darlana vznikla celá řada problémů, neboť se prohlásil za šéfa státu Francouzské severní Afriky a 6. prosince s ním generál Eisenhower podepsal smlouvu o správě francouzských území v Africe. Již 24. prosince 1942 byl na Darlana spáchán úspěšný atentát a jeho funkci převzal generál Henri-Honoré Giraud, který koncem ledna 1943 odmítl stávající koncepci Svobodných Francouzů a tím i spojenectví s Británií a USA. Dne 29. prosince se Džibutsko podřídilo kontrole Svobodných Francouzů.
Britové i Američani pokračovali v náporu na německé pozice a 2. ledna 1943 začala bitva u Búajrat al-Husúnu, kde 14. ledna dosáhla britská 8. armáda vítězství. Již 17. ledna obnovila 8. armáda svoji ofenzívu v Libyi, 23. ledna 1943 Britové obsadili Tripolis a 8. února se dostali na Tuniské hranice.
Dne 25. února zahájil Rommel ofenzívu, která byla přes počáteční úspěchy 28. února zastavena. Dne 9. března 1943 byl Erwin Rommel pro neshody s Hitlerem o dalším postupu poslán na měsíční dovolenou, novým velitelem se stal generál Hans-Jürgen Arnim.
Dne 27. března Britové dobyli Marethonovu linii, 7. dubna zahájili útok v Tunisu a 24. dubna začala spojenecká ofenziva v Tunisku. Po útoku na Tunisko kapitulovaly (13. května 1943) poslední německo-italské jednotky.

21.01.2009 | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< úvod

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se